paprsky, které

Město založené v roce 1586 tvořilo cíl jednoho z mých výletů. I přes zamračeným počasí místy vykoukly i sluneční paprsky, které obohatily následující snímky. Prohlídku začneme na hlavní silnici při obchodech a evangelickém kostele. Přímo přes střed města teče řeka se stejnojmenným názvem Reliéfy na obchodním domě V době mé návštěvy probíhalo kultivování prostor na náměstí Výstavba nového evangelického kostela začala v roce 1784 Pomník MR Štefánika na náměstí, které nese jeho jméno Pohled na hlavní cestu směrem od centra k železniční stanici "Společenský dům" Vedle společenském domě se nachází budova v níž sídlí městský úřad Rozcestník Tato klasicistní vstupní brána byla kdysi součástí zdi kolem kostela stavěného od roku 1697. Dnešní římsko-katolický kostel byl původně evangelický. Dostavěn byl po dlouhých náboženských bojích až v roce 1729. Kruhový objezd se zajímavým "předmětem" ve střední travnaté ploše Autobusové nádraží je blízko železniční stanice Přestávka na odpočinek, na pozadí budova Slovenské armatúrky Do Myjavy první vlak dorazil v roce 1927 z Veselí nad Moravou, takže přes loňskou podzim zde probíhaly velkolepé oslavy 80. výročí provozu železnice. Výstavba však pokračovala dál, trať do Nového Mesta nad Váhom dobudovali o dva roky později, v roce 1929. Z Myjavy k Štefánikovy mohyle to je coby jeden kamenem dohodil. Myjavska železničáři i cestující vídavajú pravidelně tuto její zmenšeninu ...

Hi

Chci jen tak sedět na zábradlí. Kývat nohama a vířit prach. Už dlouho ležel přilepený k Tvým dveřím. Zapadly čísla, co si do něj napsal. Tak dávno. Ještě tehdy, když malovali nebe modře. Když svítání nebylo vidět zpod peřiny. Když prostor zúžený na přímky dvou úst, spel do nekonečna. Když průsečík nedělí ani naše těla... A průnik námi byl jedna množina. Bez neznámé. Jednoduché počty ... pouze na sčítání a výsledek vždy racionální. Čas ... naučil nás dělit. Ztratili jsme se mezi dvojtečkami a výsledek šel do mínusu. Chci zas sedět na zábradlí, počítat, nedělí dvou dvěma, pouze připočíst a čekat na výsledek.

Hello

Chci jen tak sedět na zábradlí. Kývat nohama a vířit prach. Už dlouho ležel přilepený k Tvým dveřím. Zapadly čísla, co si do něj napsal. Tak dávno. Ještě tehdy, když malovali nebe modře. Když svítání nebylo vidět zpod peřiny. Když prostor zúžený na přímky dvou úst, spel do nekonečna. Když průsečík nedělí ani naše těla... A průnik námi byl jedna množina. Bez neznámé. Jednoduché počty ... pouze na sčítání a výsledek vždy racionální. Čas ... naučil nás dělit. Ztratili jsme se mezi dvojtečkami a výsledek šel do mínusu. Chci zas sedět na zábradlí, počítat, nedělí dvou dvěma, pouze připočíst a čekat na výsledek.