Hello

Chci jen tak sedět na zábradlí. Kývat nohama a vířit prach. Už dlouho ležel přilepený k Tvým dveřím. Zapadly čísla, co si do něj napsal. Tak dávno. Ještě tehdy, když malovali nebe modře. Když svítání nebylo vidět zpod peřiny. Když prostor zúžený na přímky dvou úst, spel do nekonečna. Když průsečík nedělí ani naše těla... A průnik námi byl jedna množina. Bez neznámé. Jednoduché počty ... pouze na sčítání a výsledek vždy racionální. Čas ... naučil nás dělit. Ztratili jsme se mezi dvojtečkami a výsledek šel do mínusu. Chci zas sedět na zábradlí, počítat, nedělí dvou dvěma, pouze připočíst a čekat na výsledek.